Blížilo se to. Hodina H - 9. hodina večer.
Celej den jsem byla happy a vůbec celá taková v pohodě, nic jsem si z toho nedělala. No tak bude volat někdo cizí, z Irska, mluvící anglicky.
Úderem sedmé hodiny večer jsem začala být mírně nervózní.
15 minut před devátou jsem se zavřela v pokoji, vše jsem překontrolovala, otázky jsem měla připravené - víc ready jsem být nemohla.
Přesně ve 21:01 mi na obrazovce vyskočil příchozí hovor na Skype. A už jsem byla totálně v háji, nervózní - víc, jak když jsem byla na potítku při ústní :D Tak to je konec, už neumím anglicky!
Takže - jak asi začal hovor na Skype, že :D "Hi, can you hear me and see me? :D
Paní K. byla docela příjemná, tón jejího hlasu nebyl nijak odstrašující a co víc - lehký irský přízvuk nic nekomplikoval a já se radovala, že jí rozumím každé slovo :D
Nejprve mluvila ona, o sobě, o dětech a já se jí místy zeptala na pár drobností. Po pár trapných odmlkách (jak z její, tak z mé strany doplněné o smích :D ) jsem se snažila klást mé připravené otázky, ale řeknu vám - i kdybych to měla na stříbrným podnose, stejně bych některé vynechala, přečetla špatně a hlas by se mi tak jako tak třásl :D Ani fakt, že mi pochválila angličtinu, mě neuklidnil :D
Po nějakých 10 minutách jsme se rozloučili s tím, že se mi ještě ozve a že se rozhodují ještě mezi další slečnou. Ještě jsem jí poprosila o fotky prcků - které jsem měla do půl hodinky na mailu (zlatíčka, mimochodem) :)
Verdikt bude v pondělí :D
Ann
Žádné komentáře:
Okomentovat