21. 6. 2013

Tenhle týden byl poněkud náročný. Když opomenu nesnesitelná horka, která zasáhla i nás, horskou

vesničku, měla jsem o zábavu postaráno.

Psala jsem zde, že pár "vyvolených" z naší třídy jelo k moři na STK a my - ten zbytek - jsme zůstali tady. V pondělí jsem myslela, že umřu. Nevadí mi pohyb, naopak, mám ho moc ráda, ale být vkuse na sluníčku a dělat fyzicky náročné aktivity.. Uff, myslela jsem, že se učitelka zbláznila. Ale pohoda, přežila jsem to jen se spáleným krkem, protože jsem si ho nenamazala 30. Jojo, dobře mi tak.

Na úterý jsem se moc těšila. Měli jsme naplánované lanové centrum v nejmenovaném horském středisku ;) Nikdy jsem v LC nebyla, přitom lezení mám docela ráda. Zbožňuji lezení po stromech (nevím, zda je dobré přiznat se, když mi bude 19 :D). Začali jsme na tom nejlehčím, aby jsme se psychicky připravili. Fajn, to bude v pohodě, velká "prolejzačka". První údiv (hlavně v holčičích tvářích :D) nastal, když jsme museli pochopit "mechanismus" jištění. Když to hrozně milý pán od Horské služby vysvětloval, myslela jsem si, že než se někam pohnu z místa A do místa B, bude to trvat hrozně dlouho. Ale pohoda, zvykla jsem si na to, nic jiného mi nezbývalo. Pud sebezáchovy byl silnější a brzy jsem se naučila jistit jako "profík" :D

Opravdu mně to bavilo, adrenalin, zábava, strach a opět sluníčko, pařící na můj rudý krk. Problém nastal, když jsem se dostala k jakémusi "skateboardu", přes který se mělo přejet na menší můstek. Fajn, pohoda, to je snad to nejjednodušší. Vlezla jsem na něj a rozjela se. Jako klíště jsem se držela provazu. Najednou se "skejt" zasekl asi 2 metry od můstku. Sakra. Panika. Co mám dělat? Instruktor se zezdola smál. Jako fakt? To ti přijde k smíchu?! Zeptal se mně kolik vážím. Cože? Teď se mně bude ptát na mou váhu?! Řekla jsem: "Asi 53 kg" Smích. "No, tak to je jasný, jsi hrozně lehká. Vpravo vedle tebe je provaz, tak se tím přitáhni až na můstek". Další smích, když viděl můj výraz. Fakt děsná prča :D

Nakonec jsem celou "trasu" slezla a říkala jsem si NIKDY VÍC. Ale teď bych si to klidně zopakovala ;)

S instruktorem, plné zaujetí na jištění ;D

Když jsme se vraceli do města, odkud měl jet autobus domů, kamarádka mi řekla, že má jízdy, tak jestli nechci svést. Fajn, alespoň pozdravím bývalého instruktora z autoškoly. Je hrozně vtipný, trochu postarší, někdy má trochu nevhodné narážky, ale měla jsem ho ráda :)

Byl hroozně rád, že mne vidí, pořád si se mnou povídal a říkal, že nás musí pozvat na kafe. Tak jsme si šli sednout na kafe, povídali si. Když jsme odcházeli, podává mi klíč od auta. Cože? Říkám, že má jet kamarádka. On že ne, že pojedu já. Sakra. Já už si úplně odvykla na jeho auto! Říkala jsem mu to a on že ne, že jsem skvělá řidička, takže jiné auto mne nerozhodí. Jo jasně. Sedám do auta, rozjíždím se. Chcíplo mi to. Skvěle :D Kamarádka vzadu je dotčená, že neřídí ona, že se jí nikdo nevěnuje. No a co, nemám jí ráda, bavím se s ní ze slušnosti ;) (možná to zní povýšeně, ale nic jiného mi u takových lidí nezbývá). Vysadím jí a jedu směr domov. Jen tak mezi řečí prohodím něco o brigádě na srpen, že nic nemůžu sehnat. "Tak buďte u mně. Třeba na víkendy, na různé akce, pomůžete mi například s účetnictvím, vy jste slečna šikovná..." Úúú super, peníze navíc se hodí vždy ;) Takže příští týden mu mám zavolat, abychom se dohodli :) 

Musela jsem se vypsat, obdivuji ty z vás, kteří mé litanie dočetli :D Slibuji, že takhle dlouhé články už psát nebudu, alespoň ty, které jsou jen o mně ;)

Co vy? Máte práci na léto? Jezdíte po výletech, když je konec š. roku? :)

Ann