neděle 28. dubna 2013

Ach můj bože

Víte, nejsem extra vybíravá ohledně kluků. Nemusím mít přímo manekýna, ale mám určitý typ kluků, kteří mě přitahují. A proč zrovna na mě letí ten typ kluků, který nemám ráda? Nemají vyšší cíle v životě, škola pro ně není důležitá, knížky považují za zdroj ohně a (chraň bůh) inteligentní konverzace. Chci toho tolik, když si chci popovídat s někým, koho nezajímá chlast, cigarety a tvrdá práce rukama?!
Právě nedávno mi napsal jeden kluk. Přesně takový týpek, kterého jsem vylíčila výše. Sakra. Neumím v tomhle chodit. Neumím být nepříjemná na lidi, kteří mi nic neudělali, ba naopak. Já se chystám odmítnout je. A hlavně neumím odmítnout přímo, natvrdo. Sakra. Jsem nějaká mužolapka jen na tenhle typ kluků? Tak to zůstanu stará a sama.
Psala jsem tu o mém vztahu k otci. To je další věc, ze které bych se chtěla vypsat. Jsou tu určité věci, které bychom s maminou potřebovali vyřešit. Tak jsem si řekla, že (jelikož jsem dospělá - !!!) se do toho taky vložím. Už už jsem odeslala smsku a najednou - cítila jsem se jako malá holka. Co když zavolá a "seřve" mě? Jak se mám hádat s vlastním otcem? Kruci. "Chvástám" se tím, že ho mám u zadku a přitom, když jde do tuhýho, stáhnu se do sebe a citím se zase tak, jako když jsem s ním (jako malá) měla někam jít a na poslední chvíli jsem to zrušila - a to bylo teprv terno! Nejhorší je urazit chlapskou ješitnost. Ještě když je to ješitnost vašeho otce. Ach jo. Těžce se mé pocity vysvětlují mamině, když to (chvála bohu) nezažila. Je těžké překonat svou hrdost, když se uvnitř cítítě jako malé dítě. Možná jsem plnoletá, ale tohle pořád svým způsobem bolí.

Jinak jsem si dnes udělala fajn dopoledne - nákupy. Nové balerínky, avokádo, krekry, zelený čaj, na kterém ulítávám. Dochází mi sypaný - krize. Miluju sypané čaje - míchané, černý, zelený, bílý. Hlavně ne ovocný :D
Ann

5 komentářů:

  1. Tak předně, naučit se odmítat je docela důležitá věc, samotné mi to taky nějakou dobu trvalo. Zezačátku to není snadný, ale časem si zvykneš, že říkat "ne" je úplně normální věc. Budu ti držet palce, aby tě místo kupy těch, které nechceš, oslovil jeden, který bude přesně ten pravý. :)
    A k tomu druhému: neboj se! Jdi do toho po hlavě a uvidíš, že když sebereš dost odvahy, aby sis s otcem promluvila, vyslechne tě a nebude na tebe řvát. Ne proto, že by najednou nechtěl, ale proto, že bude tak překvapený, že ses mu postavila, že mu aspoň na chvíli určitě dojdou slova. A přesně té chvíle musíš využít. ;-)
    P.S. Pěkně prosím, vyfoť balerínky! Hledám inspiraci a taky jsem strašlivě zvědavá, jaké sis vybrala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, zdokonaluji se, ale hroozně pomalu :D A lepším se, musím se pochválit ;) Jde o situaci, normální ("nevyhrocené") situace mi nevadí, ale takovéhle situace nemám ráda :D
      Jinak co se týče mého otce, tak jsem seškrábala ze dna všechnu svoji odvahu a napsala mu smsku. Když se neozval, napsala jsem i druhou a ani pak se neozval. Jsem prostě lepší, než on a to mě hřeje daleko víc u srdce ;)

      Vymazat
  2. Víš co? Jsi mi docela podobná:O! Docela hodně!
    Taky mám ráda knížky, mám ráda cílevědomé lidi a školu neberu jako zlo(nebo aspoň si stěžuju jen v hlavě:D). Nevím, proč sou všichni tak napruzení a myslí, si jak jsou s promilí v krvi a cígem v hubě drsní?!
    A s tátou mám taky vztah na hovno....je to hroznej dement a protože mám dobrej vztah s mámou, tak je na mě hnusnej. Je to fakt na shit. Jako kdybych mohla zato, že mámu podvedl a mámu to naštvalo.
    Taky jsem chvilku dospělá, ale připadám si jako, když mi je 15, ale zároveň o proti ostatním si připadám vyspělejší. Je to divnej život.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mluvíš mi z duše :)
      To s tvým tátou mě mrzí, úplně chápu tvůj postoj.
      Přesně, někdy jako nějaká patnáctka a někdy zase jako stařenka :D

      Vymazat
    2. Jsem ráda, že mě někdo dokáže pochopit:)!

      Vymazat