Bože, za co?

Zbavím já se někdy své minulosti? Kruci, to je to tak těžké? Jak vykopnout někoho, koho ve svém životě nechci? Kdykoliv se chci pohnout dál, vždy mě nějaký zákeřný pařát minulosti stáhne zpět. To není fér.

Včera jsem byla na maturitním plese. Hezké téma, hezké místo. Moje super boty a sázka na "malé černé" = spokojenost ve chvíli krize "nemám co na sebe". Probíhalo vše v pohodě, dokud jsem nezačala prodávat s kámoškama tombolu. Do hlavního sálu jsem se sotva dostala. Lidi vidí tombolu, hlava nehlava se vrhají kupředu a mávají na vás penězi.

Fajn, to je v pohodě. Boty, na stupnici od 1 do 10, mě tlačí na 50. Jakej blbec říkal, že to jsou super boty?! Když mi vyrvali z náručí dózu s lístečky od tomboly, jdu tedy ke zdroji - pomáhat při výdeji tomboly. Vejdu do místnosti. Zima jak na Sibiři, chaos, barevné lístečky, chaos. Fajn. Po pár minutách lítání mezi balíčky v super botách, boty házím do kouta a vesele kráčím po ledové podlaze bosa. Ach, svoboda!

Po konci výdeje zůstávám hlídat zbytek sirotků (nevyzvednuté výhry) s holčinou, se kterou se znám jen málo. Později zjišťuji, že je opravdu fajn.

Piju Jacka D. s colou. Fuj. Takhle kur*it dobrý pití.
Odcházím dolů s tím, že od zimy mám červený nos jako klaun, oči, díky cigaretovému kouři, vypadají jako Draculův lačný pohled. Vyfotím se se spoustou lidí, tvářím se jak debil. Sedám si vedle kámošek, které to už silně nebaví. Chytám stejnou náladu. Za chvíli se zvednu, jdu si pro kabát a boty. Oblíkám se a najednou osoba, kterou bych nejraději neviděla. S otázkou, kterou bych mu nejraději omlátila o hlavu a chrstla mu pití do ksichtu. Vyvalím oči, otáčím se na podpadku a raději jdu pryč. Proč člověk nechápe význam slova NE? Dvě písmena. Bože, za co?

Ann